Kdo blog čte pravidelně - nebo alespoň četl články, ve kterých se zmiňuji o Kerouacovi - asi postřehl, že Kerouaca a vlastně celou tu jeho generaci velmi obdivuji. A možná (nejsem si tím jistá), jsem Vám v některém z článků slibovala, že o Beat Generation napíšu. A jelikož tyhle "poučné" články píšu celkem ráda, tak ten slib i ráda splním.
Beat Generation bylo americké společenské, literární a umělecké hnutí. Pojem "Beat Generation" se dá v naší krásné mateřštině vyjádřit několika způsoby - beatnici, beatová generace, zbitá generace nebo taktéž blažená generace.
 |
| Zdroj: www.weheartit.com |
Sukiennice a Kościuszkova mohyla. Polský Krakov.
Co na hrnku Starbucks není, je významná oblast poblíž Krakova. Má své místo v našich dějinách. To místo je více než temné.
Vyprávění příběhů, balad, předávání zážitků z generace na generaci. Některé jsou přikrášlené, jiné bázlivé a většina jich je pohádkových. NĚKTERÉ, ale nejste schopni vypovědět celý svůj život. Skoro.
Hodně dlouho jsem přemýšlela, jak tenhle článek nazvu, a jak ho vůbec napíšu, když s recenzemi v podstatě nemám žádné zkušenosti. Někteří si při psaní recenzí nechají v hlavě "odležet" všechny emoce a poznámky, já však věřím na okamžité a bezprostřední dojmy a pocity. A jelikož je všechno jednou poprvé, tak to berte jako takovou recenzi - nerecenzi. A čeho se článek vlastně bude týkat?
V sobotu 11. dubna 2015 - den po mých narozeninách - se ve Žďáře (Žďáru - obojí je dobře, tak co) nad Sázavou uskutečnil v rámci Jarní tour koncert skupiny O5 & Radeček a zpěváka Voxela. Jelikož byl o koncert obrovský zájem, uskutečnil se ve dvou termínech - jeden začal v 17:00 a druhý ve 20:00. A já měla tu čest zúčastnit se koncertu v prvním termínu.
Řadím se mezi ty lidi, kterých se poezie dotkla jen velmi okrajově. Tedy ovšem pokud nepočítám nějaký ten Špalíček; ty básničky, které jsem se učila povinně nazpaměť; nebo ta díla, o kterých se učíme ve škole. A i když mi ta moje léta, která trávím ve škole, poezii znechutila, rozhodla jsem se, že jí dám přece jen nějakou šanci.
Nemá cenu počítat, kolikrát jsem se ve článcích zmínila, že jedním z mých nejoblíbenějších autorů je Jack Kerouac. Už od té doby, co jsem si přečetla jeho knihu Osamělý poutník, jsem měla nutkání přečíst si alespoň nějaký kousek z jeho sbírky poezie. Přestože mi to trvalo pár týdnů, než jsem se k tomu skutečně odhodlala, tak se povedla. První knihou plnou poezie se staly jeho Rozprášené básně (Scattered Poems).
