Nový začátek

Ahoj!

Tak jak se máte? Zase je to doba, co jsem se ozvala naposledy, viďte? Za to se omlouvám, ale nějak jsem na to poslední měsíc vůbec neměla ani čas, ani pomyšlení. Možná bych se teď ale mohla dostat k tomu, proč jsem článku dala právě takový název, jaký má. Spousta z vás asi ví, že jsem 9. září letěla do Velké Británie, abych tu studovala na University of Derby, obor Media and Communication. Nejspíš jste si už z názvu odvodili, že žiji ve městě Derby. To se nachází přímo uprostřed Anglie a má něco kolem 200 000 obyvatel. 

Jolana Ševčíková: Mademoiselle

Bonjour!

Tak jak se máte? Jestli vám dneska končí prázdniny, tak nezoufejte. Někteří učitelé se do školy určitě těší ještě méně než vy. A navíc už začne podzim - nejhezčí a nejbarevnější roční období. A taky bude víc pršet, takže budou ty nejideálnější podmínky na čtení. Teda alespoň pro vás. Já totiž za 9 dní odlétám a docela mě trápí svědomí, že mám ještě prázdný kufr. Ale za dveřmi na mě čeká asi metrová hromada oblečení, které bych si s sebou chtěla vzít. To trochu nevychází, co? Každopádně doufám, že i přes ten nabitý program, co nás na univerzitě čeká, stihnu fotit a sepsat nějaký článek. 

Teď už ale k tomu hlavnímu. Určitě (snad) si většina z vás pamatuje, že spolupracuji s mladým nakladatelstvím Backstage Books - většina rozhovorů je právě s jejich autory. Dnes tu pro vás mám rozhovor s Jolanou Ševčíkovou, autorkou básnické sbírky Mademoiselle. 

Haruki Murakami na třetí

Ahoj!

Tak jak se máte? Já přemýšlím, že během srpna „překopu“ vzhled blogu, taky pořád jezdím do Prahy a dívám se na seriály (doporučuji Most – je to boží severská krimi). A taky čtu. Hodně. Vlastně až moc. Zrovna nedávno jsem konečně přečetla Harry Potter And The Cursed Child. Hned jsem si zamilovala mladého Albuse Pottera, Scorpius Malfoy byl neskutečně kouzelný, a ještě víc jsem propadla Harrymu a Dracovi. A víte co? Zase mě dojal Snape. Každopádně mi bylo po přečtení poslední věty hrozně smutno, že to dobrodružství s Potterem končí. Ale určitě bych chtěla vidět, jak tenhle příběh působí v divadle.

A ještě jsem nedávno četla Krávu nebeskou - příběh napsal David Duchovny aka můj milovaný agent Fox Mulder. No a jak už napovídá samotný název, není to žádné vrcholné literární dílo. Ale bylo to příjemné odreagování a četlo se to skoro samo.

Taky jsem přečetla tři knížky, které napsal Haruki Murakami. (A právě o těch knížkách má být článek.) Historicky první Murakamiho knížkou, kterou jsem přečetla, byla Kafka na pobřeží (o ní jsem článek napsala už před rokem), a jeho styl psaní se mi zalíbil natolik, že jsem se nemohla dočkat těch dalších kousků, které mi ležely v knihovně. A ačkoli to bylo nečekané, četla jsem je od té, co se mi líbila nejméně, až po tu nejlepší.

51st Karlovy Vary International Film Festival

Ciao!

Tak jak se máte? Jak si užíváte prázdniny? Od té doby, co jsem odmaturovala (najednou mi to přijde jako věky), pořád ležím v knížkách (no dobře, tak u čtečky), popíjím čaj a litry kávy, a stávám se ještě větším asociálem než doposud. Dívám se na filmy a na seriály, chodím po kavárnách, čtu noviny a píšu si seznamy, abych věděla, co všechno musím zařídit před odletem do Anglie. Ze stereotypu mě však vysvobodil Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. A právě o čtyřech dnech, které jsem v krásném lázeňském městě strávila, je tento článek. Třeba vás zaujme některý z filmů, které jsem viděla.

Jojo Moyes: Než jsem tě poznala

Aloha!

Jsem zpět s dalším článkem! Jak se vlastně všichni máte? Jak si užíváte léto? Pro mě právě začíná ten pravý kolotoč ohledně univerzity a 'stěhování' do Anglie. V sobotu jsem jela do Prahy na předodjezdovou schůzku, takže mám konečně přehled o tom, co si s sebou mám sbalit do kufrů. Tak začínám šílet, že se mi do zavazadel všechno vejít nebude. A taky nevím, co tam budu dělat bez mých knížek. Tolik se mi jich do příručáku nevejde. Takže spoléhám na Second hand bookshops! 

A teď se konečně dostáváme k tomu, o čem má (nebo by alespoň měl) tenhle článek být. Původně jsem slíbila, že napíšu o knížce The Great Gatsby, ale nějak mě nenapadalo, jak bych se k tomu vyjádřila a obecně jsem z knížky měla spíše rozporuplné pocity. ALE (vážně velké ALE) hned potom jsem se pustila do čtení příběhu Než jsem tě poznala (Me Before You) od britské autorky Jojo Moyes. A stala se z toho láska na prvních pár slov.

Harper Lee: Go Set A Watchman

Hola!

Tak jak se máte? Dlouho jste o mě neslyšeli, že? Ale ti z vás, kdo blog sledují i na Facebooku, ví, že se toho v poslední době hodně odehrálo. Řekla bych, že musím zmínit hlavně maturitu. Nebudu tvrdit, že je to formalitka, ale mně třeba vůbec nepřišlo, že mě čeká nějaká důležitá zkouška. Prostě jsem si šla s učiteli popovídat, a ono to nějak dopadlo. A navíc je podle mě průměr 2,0 hodně velký úspěch. Možná už i hranice geniality. Ještě ke všemu jsem zvládla státnice ze psaní na klávesnici. To by mi mělo jít psaní článků jedna báseň, že? 

Harper Lee: Jako zabít ptáčka

Ahoj, ahoj!

Dlouho jsem se s blogem neozvala, že? Ale víte jak to je. Praktická maturita, státnice, povinnosti, učení, a ještě jednou učení. Dobrá zpráva ale je, že z maturitní písemky mám za 2, a že státnice nakonec nebyly tak těžké. Teď už nám jen zbývá přežít ten zbytek. 

Ale teď už k tomu, čemu se tu chci věnovat. Hodně často se zmiňuji, že jednou z mých nejoblíbenějších knížek je Jako zabít ptáčka od Harper Lee, nebo že zbožňuji Attica Finche. Ale došlo mi, že někteří z vás nemusí tušit, o čem to vlastně mluvím. Tak je čas to napravit.

Zdroj: www.weheartit.com

Reading in English

Ahoj, ahoj!

Po dlouhé době je tu nový článek! Až je těžké tomu uvěřit, že? Jenže když žijete (nebo přežíváte) s vědomím, že za necelý měsíc píšete praktickou maturitu a přitom máte pocit, že skoro nic neumíte, tak na nějaké psaní nemáte ani pomyšlení. Ale slibuji, že se po 25. květnu, kdy všechno to šílenství (snad) skončí, zase najedu na režim 'minimálně jeden článek týdně'. Těsně po maturitě mě čekají dvě zajímavé akce - jestli to tak můžu nazvat - takže můžete očekávat spousty fotek. A navíc v červenci zase jedu na KVIFF, takže zase budete mít spoustu čtení. Tentokrát se třeba probojuji přímo k červenému koberci a neskončí to jako vloni, kdy jsem 'vyblýskla' jen Richardovu šedivou hlavu. 

L.A. & Kodaline

Ahoj, ahoj!

Konečně je tu článek, který jsem vám slibovala. Poslední dobou na psaní nemám vůbec čas, tak mi trvá, než něco sesmolím. Řekla bych, že to je zkrátka úskalí maturitního ročníku. Znáte to - opakování učiva a strašení studentů, že zkoušku dospělosti nezvládnou. Ale ne, budu optimista, a všichni to zvládneme. Anglie už totiž čeká! 

Teď už ale k tomu, o čem má být tenhle článek. Ti z vás, kdo mě sledují fanpage na Facebooku, zřejmě ví, že jsem v sobotu 20. února byla v pražské Lucerně na koncertu irské kapely Kodaline, jejichž předskokany byla skupina L.A. (Pokud by vás zajímaly všechny fotky z koncertu, najdete je právě na Facebooku.) Abych řekla pravdu, tak jsou pro mě Kodaline tak oblíbenými hudebníky, tak jako je mým nejoblíbenějším spisovatelem miláček Jack Kerouac. A to už je co říct, protože kvůli Jackovi bych se klidně vrátila v čase. Podle toho vám asi došlo, že téhle irské partičce patří na mém seznamu v oblasti hudby číslo 1. Proto mě hodně šokovalo, když jsem zjistila, že přijedou k nám do České republiky - a to poprvé.

Jdi za svým srdcem

Ahoj, ahoj!

Tohle je i pro mě hodně nečekaný a neplánovaný článek, ale ke dni svatého Valentýna si ho zkrátka neodpustím. Minulý rok jsem se ve článku L - O - V - E věnovala mým oblíbeným zamilovaným dvojicím z úžasných knížek. A abych se s tímto námětem neopakovala, tak jsem se rozhodla sestavit seznam míst, která známe z romantických příběhů nebo je proslavili známí autoři, a měl by je podle mě navštívit každý čtenář. Co je tedy 1. položkou na seznamu?

Zdroj: www.weheartit.com

Se Starbucks na cestách VII.

Jeruzalém aneb článek se Starbucks na cestách bez Starbucks hrnku

Na tomhle místě klasicky bývá popsaný hrnek. Přední a zadní strana. 

Jenže hrnek nemám a dle mého hledání ani Starbucks v Jeruzalémě není. 

Můžu se mýlit, ale počítám, že mám pravdu 

Vcelku jde o to, že se tenhle článek vymyká. 

Jak jsem již zmínila, tím že Starbucks v Jeruzalémě (na 95%) není, nemám tím pádem hrnek a korunou všeho je, že jsem v Jeruzalémě nikdy nebyla.

Reading Tips For Freezing Days

Ahoj, ahoj!

Vítám Vás u prvního článku v roce 2016.

Tak Vánoce - svátky obžerství - jsme úspěšně přečkali, i když v mém případě mi pár dní bylo tak těžko, že jsem se jen stěží odhodlala přejít pěšky po městě. Nevím jak Vám, ale mně ty letošní Vánoce vůbec Vánoce nepřipomínaly. Ani jsem tentokrát neměla tu správnou náladu. Však co je to za svátky, když je venku 15 °C, nemrzne a není ani troška sněhu?

Silvestr už je taky za námi. I když mi to přišlo jako každý jiný den až na ty tuny jídla, co jsem měla před sebou na stole, když jsem se dívala na Cimrmana a 'twítovala' u skleničky vína. Nemůžu říct, že by to nebyl sympatický program večera, ale stejně to byla hrozná nuda, i když toho našeho českého všeuměla a génia miluji. Tak třeba se mi na příští Silvestr podaří podniknout něco zajímavějšího.